První cyklus kapely Prostě řečeno je uzavřen. Dodělaly se klipy, IG/YT shorty a online promoakce. Konečně se mohu na tuto kapitolu podívat pěkně zvenčí, jako na ucelený objekt. Se zkušenostmi, které jsem nabral, ať už z hlediska produkce, hry na nástroje, mixu a masteringu, bych byl schopen vyčarovat daleko daleko lepší zvuk, ale rozhodl jsem se, že se posunu dál.
Po zvukové stránce jsem během procesu produkce objevil několik chyb. Myslím, že nejvíce se mi nepovedly kytary. Nejsou takové, jaké bych chtěl. Bohužel se to pokazilo už při náběru přes mikrofony. Bylo to kombinací reproboxu a zesilovače. Měl jsem Orange PPC212V. To je vertikální kabinet se dvěma Celestion Creamback Neo. repráky a s otevřenými zády. Byl to reprobox, který jsem měl zrovna po ruce. Krmil jsem ho Orange TH30. To je takový ten zesilovač co nemá potenciometr na basy, středy a výšky, ale pouze jeden na vykrojení středů, tzv. „shape“. Kytary byly přebasované a jedované zárověň. Při zvyšování gainu obvykle musíte ubrat basy, ale tento zesilovač tuto možnost nemá. Bez vykrojení středů by to znělo jako koule zvuku bez jakékoliv čitelnost, tudíž při zvednutí gainu musíte ten shape trošku přidat. To je vykrojit středy. No a co na to mix? Oříznout basy, vykrojit jedované frekvence od 3-6 kHz a z kytar zbyde…, no poslechněte si album. Po dokončení alba jsem se obou Orange aparátů zbavil.
Co se mi povedlo? Mám moc rád alba In Utero (Nirvana), diskografie od NIN do roku 2001, Davida Bowieho od alba Station To Station až do jeho smrti, Thirteenth Step (APC) a pro gurmány alba Vanquish (Delta Empire) a This Is What We Are (F*ckshovel). Co mají tyto alba společného? Všechny zní tak trochu humpolácky, tak nějak špatně. Jedno je přeplácané, další je až příliš strohé. Jedno je extrémně rozbité a zašumělé a další je naopak až neuvěřitelně dokonale obnažené a upřimné. Některé kapely toho dosáhly náhodou a některé cíleně. Kurt Cobain říkal, že nesnáší album Nevermind, respektive ten komerční zvuk a proto před smrtí dodělal svůj magnum opus, In Utero. Je to jako byste byli s ním na zkušebně. Špatná kvalita, nevyvážená hlasitost, poměry jsou úplně mimo jakýkoliv průmyslový standard. Měl rozpočet a čas tomu dát produkci nejvyšší kvality, ale místo toho se rozhodl pro obývákovou kvalitu. Kopák místy úplně zaleze, kytary jsou často úplně suché, rozladěné a stejně tak i vokály. On se rozhodl nás pozvat za ním do zkušebny. Slyšet to tak, jak to slyší on a každý muzikant, když zkouší na živé aparáty v uzavřené zkušebně. A popravdě tato mentalita mě provázela a stále ještě provází. Pokud chcete komerční standart, všichni víme kam šáhnout. Všichni tam zní stejně, doladěně, nalíčeně, zarovnaně. Mixy namíru pro reproduktory mobilních telefonů a JBL repráků pro fachmany na stavbě. Na těch In Utero zní fakt špatně, zatímco nejmenované české supermarketové kapely, jejichž mixy jsou tak z 80% vokál, prorazí i zvůk míchaček a kompresorů na úkor jakékoliv emoce a citlivosti.
Vokály preferuji spíše sušší a přirozenější než zautotunované a zreverbované roboty a to napříč žánry od popu po metal. Nejsem sice skvělý zpěvák, tudíž mě šetření reverbem, delayem, chorusem, distortionem a autotunem spíše škodí, ale jde o jakýsi princip ze kterého nechci slevit. Čím více efektů je na vokálech, tím méně posloucháte člověka, ale digitální procesor, do kterého čirou náhodou vstupuje lidský hlas jako spouštěč. Myslím, že se vstupem umělé inteligence bude o to více bráno vpotaz, co zní jako člověk a co zní jako dokonale zarovnaný a naladěný stroj.
Nyní k budoucnosti kapely. Již pár týdnů píšu nové album. Aktuálně mám nástřel zhruba sedmi písní a nápady mi rozhodně nedochází. Žánrově jsem stále velice rozkročený. Nemám problém zabrouzdat do trip-hopu na způsob Massive Attack, elektro-rocku ve stylu NIN nebo Combichrist a nebo trošku přitlačit na kytary ve stylu LoG, In Flames a Slipknot. Snažím se držet skladby okolo čtyř minut, i když v tom notoricky selhávám. Ne z důvodu, abych podlézal masám, ale spíše z praktického důvodu. Stříhat šest a půl minutové klipy je fakt opruz. Navíc musíte vymýšlet další scény, záběry, úhly atd., abyste to drželi zajímavé. A to se mi moc nepovedlo. Jak říkali posluchači: „Mno už se to trošku opakuje…“ Jinými slovy: „Je to nuda.“ Já nejsem úplně na AI vizualizéry a lyric videa. Všude je toho plno a bude toho ještě víc. Jsem z toho přestimulovaný. Chci živé videklipy a nebo ručně malované a programované animace. Radší méně obsahu, ale o to více úderného obsahu. Prostě řečeno vstupuje do druhé fáze.

Březen 2026, MK